Dnešní den je den pro mou lásku

Tak takto vypadá naše láska po 30 letech společného života. Přesně 18.1.1986 jsem šla na naše první rande. Proč si to tak jasně pamatuji? Protože jsem šla na schůzku na inzerát!

Ano, čtete dobře!

Nebyl to tuctový inzerát. To bych nebyla já! Psal se rok 1986 a já jsem měla za sebou takových schůzek několik. Jenomže, ty schůzky byly vlastně takové malé utrpení. Na tuhle - poslední - jsem fakt jít nechtěla. Byla jsem unavená a znevážená těmi předešlými. Byla jsem hluboce přesvědčená, že tahle dopadne stejně jako ty minulé. Buď to byla rovnou katastrofa, nebo ještě horší katastrofa typu: "Co bys holka ve svém stavu vlastně chtěla!"

No právě, ve svém stavu!

Ten inzerát jsem si podávala do Mladého světa, tenkrát uznávané časopisu ve znění: "Nastávající maminka hledá hodného tatínka do 28 let." Vlastně jsem neuměla shrnout do jedné věty důvod mého hledání a tak jsem napsala to, co bylo jasné a výstižné. 

Přicházela jsem na poslední rande z oněch inzerátů a vlastně jsem ani nevěřila tomu, že by bylo možné mít vztah i v mém případě. V době telefonních budek a dopisních papírů bylo domlouvání schůzky asi tak rychlé, jako plynulá řeč koktavého. 

Místo kašny bednění

Dali jsem si schůzku v Praze na Malostranské u výstupu z metra hezky u kašny. V mém rozpoložení jsem si to kráčela přes most a při pohledu na místo našeho setkání mě popadala panika. Místem našeho setkání měla být kašna a místo ní se v prostoru tyčilo bednění jako hrom! Nikde nikdo, jenom ta příšernost. Hlavou mi běhal scénář dalšího fiaska mé těhotenské anabáze a jasný důkaz toho, že jsem prostě k ničemu. Rozhlížela jsem se a jen doufala, že mladý muž stojící stranou je ten, který patří k tomu mému snažení.

Byl to on!

Ukázalo se, že čeká opravdu NA MĚ. Slovo dalo slovo, užili jsme si spolu  krásný čas, zažili snad všechna roční období během toho dne, zašli do kina, na čaj a bylo nám spolu krásně. Měla jsem po hodině pocit, že se známe staletí, a to jsem o energiích neměla ani ponětí!

Happy end?

Možná. Tedy věřím, že ano. Máme za sebou 30 let společné cesty. Setkali jsme se díky naší dcerce, která vlastně byla důvodem mého inzerátu. V lednu jsme se setkali, v březnu mě ten můj chlap požádal o ruku, v květnu se narodila dcerka a ten můj  se pasoval i v rodným listě do role otce. 

A 18. října byla svatba. 

Proč jsem si podala inzerát?

Protože jsem chtěla, aby ten, kdo bude stát vedle mě při společné cestě životem, měl možnost se mnou sdílet i chvíle očekávání i ty, kdy vám zpestří život malinkatý tvoreček a ve své bezradnosti jen tak prostě je. Věřím, že tak to bylo pro nás tři nejlepší.

Dnes slavíme 30 let společného života, který nám obohatily ještě další dvě dcerky a teď už nám další droboť říká babičko a dědečku.  

Věřím, že náš společný život má svůj smysl. Učíme se jeden od druhého, tolerujeme se a doplňujeme vzájemností a láskou. Je mi ctí žít takový život. Jednou je to fain, podruhé je to malinko horší, ale je to stejné jako život sám. 

Přeji vám lásku a také odvahu hledat. Myslím, že jsem důkazem toho, že i zdánlivě neřešitelné může mít svůj šťastný konec...

Láskou Jarka

P.S.: Zlato, je mi ctí stát po tvém boku v časech dobrých i zlých. Věřím, že zlé už máme dávno za sebou a těším se na dalších min. 60 let