čtvrtek 10. prosince 2015

Kdyby mi to někdo řekl....



Prostě bych mu nevěřila.  Když se dnes ohlédnu do útrob svého života, divím se,  opravdu  se  divím, co  všechno  jsem  dokázala  změnit.

Jsem  ryba,  tedy  ve  znamení  zvěrokruhu.  Říkávala  jsem  o  sobě,  že  jsem  taková  ta  rybička  schovaná  mezi  listy  vodních  rostlin,  hezky  ukrytá  před  zraky  ostatních  lidí.  Nebyla  jsem  ta  dravá  ryba.  Byla  jsem  v  ústraní,  abych  nebyla  vidět,  ale  abych  já  měla  přehled,  kdyby  mě  někdo  potřeboval.  Mluvit  se  třemi  lidmi  najednou  bylo  pro  mě,  jako  by  mě  natahovali  na  skřipec.  Stáhl  se  mi  krk  a  nemohla  jsem  ani  dýchat.  Dělala  jsem  vrbu  všem,  kteří  to  potřebovali  a  sama  jsem  byla  v  ústraní,  hlavně  aby  byl  klid  a  aby  se  nikdo  na  mě  nezlobil.  Jenomže  to  odnášelo  moje  zdraví.

Musela  jsem  něco  udělat  a  změnit  spoustu  věcí.  Jak  jsem  šla  tím  životem,  bylo  to  hodně  náročné  V  tom  čase  změn  nebyl  čas  hodnotit  posun,  protože  jsem  měla  co  dělat  sama  se  sebou.  Krok  za  krokem  jsem  stoupala  chvilku  do  úlevy  a  potom  zase  do  propadu  a  ty  kotrmelce  se  neustále  prolínaly.  Nevšimla  jsem  si  všech  těch  malých  věcí,  které  se  měnily,  měla  jsem  dlouhou  dobu  pocit,  že  mi  to  hrozně  dlouho  trvá,  že  se  k  tomu  úlevnému  pocitu  snad  ani  nedokážu  dostat.

Je  to  tak  velká  iluze.


Když  posloucháte  vyprávění  úspěšných  lidí,  máte  pocit,  že  je  ta  změna  ani  tak  nebolela,  a  když  ano,  tak  to  trvalo  jenom  malinkou  chvilinku.  Jenomže  je  to  prostě  ta  iluze.

I  já  mohu  dnes  říct,  že  vidím  určité  změny,  které  jsou  viditelné  mě  i  mému  okolí.  Ta  míň  příjemná  je  ta,  že   vypadám  jinak  než  před  deseti  lety,  ta  příjemnější,  že  je  mi  to  jedno.
 Co  je  ale  pro  mě  absolutní  bomba  mého  života  je  to,  že  dělám  věci  a  aktivity,  o  kterých  se  mi  nezdálo  ani  v  těch  nejdivočejších  snech.


  • píši  články  do  časopisu
  • vytvořila  jsem  několik  úspěšných  projektů
  • napsala  jsem  několik  tématických  e - booků
  • jsem  spoluautorkou  terapeutické  metody  J.I.H
  • jsem  životní  kouč
  • uzdravuji  prosperitu  lidem  i  firmám
  • jsem  lektorka  
  • mluvím  a  prezentuji  vše, co  dělám  na  seminářích
 a  dokonce  natáčím  videa  pro  mé  projekty  a  zvládám  se  na  ně  i  dívat  a  nehroutím  se  při  nahrávkách  svého  hlasu.

To  je  pro  mě  asi  největší  změna  života,  nedokázala  jsem  se  vidět  ani  v  zrcadle  a  teď  akceptuji  i  tuto  aktivitu.  Přestala  jsem  hodnotit  a  posuzovat  sama  sebe,  prostě  jen  dělám,  co  je  potřeba  udělat  pro  mé  projekty.  A  ještě  ke  všemu  to  všechno,  co  dělám,  prostě  miluju.

Možná  je  to  klišé,  já  ale  sama  za  sebe  musím  opravdu  říct,  že  když  jsem  tohle  dala   já,  tak  do  dají  úplně  všichni,  protože  nejsem  ničím  vyjímečná,  prostě  jsem  normální  žena, nic  víc, nic  míň

A  víte  co? 

 Mě  prostě  mega  baví  život  a  všechno  to  nové  poznávání,  protože  je  legrace  se  pozorovat,  jak  vám  to  nejde,  jak  se  vás  to  vaše  rozumové  vnímání  snaží  přesvědčit,  že  nemá  cenu  se  něco  nového  učit,  větší  střevo  na  světě  prostě  neexistuje.  A  tak  si  jdu  dát  čaj,  vyřeším  pár  telefonů,  vyřídím  to,  co  je  potřeba  a   zase  jdu  pokoušet  štěstí  s  tím,  že  to  bude  zase  o  kousek  lepší.  Prostě  se  jen  tak  učím  a  objevuji  nové  možnosti. 

Zjistila  jsem,  že  to  co  mi  opravdu  nejde  zjistím,  až  když vyzkouším,  že  mi  to opravdu  nejde  a  naopak.  Odnaučila  jsem  se házet  flintu  do  žita  jen  proto,  že  mám  pocit,  že  jsem  levá,  stará,  nemotorná.  Já  to  prostě  dám.... a  co  nedám,  přenechám  zkušenějším.  Vždyť  se  nic  neděje.  

Přeji  vám  všem  krásný  večer  v  předvánočním  čase.  

Žádné komentáře:

Okomentovat