Kdyby mi to někdo řekl....
Prostě bych mu nevěřila. Když se dnes ohlédnu do útrob svého života, divím se, opravdu se divím, co všechno jsem dokázala změnit.
Jsem ryba, tedy ve znamení zvěrokruhu. Říkávala jsem o sobě, že jsem taková ta rybička schovaná mezi listy vodních rostlin, hezky ukrytá před zraky ostatních lidí. Nebyla jsem ta dravá ryba. Byla jsem v ústraní, abych nebyla vidět, ale abych já měla přehled, kdyby mě někdo potřeboval. Mluvit se třemi lidmi najednou bylo pro mě, jako by mě natahovali na skřipec. Stáhl se mi krk a nemohla jsem ani dýchat. Dělala jsem vrbu všem, kteří to potřebovali a sama jsem byla v ústraní, hlavně aby byl klid a aby se nikdo na mě nezlobil. Jenomže to odnášelo moje zdraví.
Musela jsem něco udělat a změnit spoustu věcí. Jak jsem šla tím životem, bylo to hodně náročné V tom čase změn nebyl čas hodnotit posun, protože jsem měla co dělat sama se sebou. Krok za krokem jsem stoupala chvilku do úlevy a potom zase do propadu a ty kotrmelce se neustále prolínaly. Nevšimla jsem si všech těch malých věcí, které se měnily, měla jsem dlouhou dobu pocit, že mi to hrozně dlouho trvá, že se k tomu úlevnému pocitu snad ani nedokážu dostat.
Je to tak velká iluze.
Když posloucháte vyprávění úspěšných lidí, máte pocit, že je ta změna ani tak nebolela, a když ano, tak to trvalo jenom malinkou chvilinku. Jenomže je to prostě ta iluze.
I já mohu dnes říct, že vidím určité změny, které jsou viditelné mě i mému okolí. Ta míň příjemná je ta, že vypadám jinak než před deseti lety, ta příjemnější, že je mi to jedno.
Co je ale pro mě absolutní bomba mého života je to, že dělám věci a aktivity, o kterých se mi nezdálo ani v těch nejdivočejších snech.
- píši články do časopisu
- vytvořila jsem několik úspěšných projektů
- napsala jsem několik tématických e - booků
- jsem spoluautorkou terapeutické metody J.I.H
- jsem životní kouč
- uzdravuji prosperitu lidem i firmám
- jsem lektorka
- mluvím a prezentuji vše, co dělám na seminářích
a dokonce natáčím videa pro mé projekty a zvládám se na ně i dívat a nehroutím se při nahrávkách svého hlasu.
To je pro mě asi největší změna života, nedokázala jsem se vidět ani v zrcadle a teď akceptuji i tuto aktivitu. Přestala jsem hodnotit a posuzovat sama sebe, prostě jen dělám, co je potřeba udělat pro mé projekty. A ještě ke všemu to všechno, co dělám, prostě miluju.
Možná je to klišé, já ale sama za sebe musím opravdu říct, že když jsem tohle dala já, tak do dají úplně všichni, protože nejsem ničím vyjímečná, prostě jsem normální žena, nic víc, nic míň
A víte co?
Mě prostě mega baví život a všechno to nové poznávání, protože je legrace se pozorovat, jak vám to nejde, jak se vás to vaše rozumové vnímání snaží přesvědčit, že nemá cenu se něco nového učit, větší střevo na světě prostě neexistuje. A tak si jdu dát čaj, vyřeším pár telefonů, vyřídím to, co je potřeba a zase jdu pokoušet štěstí s tím, že to bude zase o kousek lepší. Prostě se jen tak učím a objevuji nové možnosti.
Zjistila jsem, že to co mi opravdu nejde zjistím, až když vyzkouším, že mi to opravdu nejde a naopak. Odnaučila jsem se házet flintu do žita jen proto, že mám pocit, že jsem levá, stará, nemotorná. Já to prostě dám.... a co nedám, přenechám zkušenějším. Vždyť se nic neděje.
Přeji vám všem krásný večer v předvánočním čase.

Žádné komentáře:
Okomentovat