Šťastný život - pohádka, nebo realita?


Každý z nás touží být šťastný. Když štěstí přijde, máme strach, že ho zase ztratíme. Je to jako závod s časem....

Hořekujeme nad osudem, stále dokola si připadáme jako oběti, jako ti, kteří nemají možnost cokoliv změnit.
Kdysi jsem si tak připadala i já, hodně času jsem trávila myšlenkami na minulost, na příkoří, která se mi děla a měla jsem kolem sebe lidi, kteří na tom byli stejně.

Jak vypadá můj život dnes?
Nepatřím mezi nejmladší, jsem babičkou dvou vnuček a zanedlouho mi bude půlstoletí. Nejsem žádná modelka a nejsem vegetariánka, přesto žiji šťastný život. Mám manžela, kterého jsem poznala díky inzerátu v Mladém světě, který jsem podala v listopadu roku 1985. Inzerát zněl: "Nastávající maminka hledá hodného tatínka zn. do 28 let."  18. ledna 1986 jsme se poznali, tehdy jsem byla pět měsíců těhotná. V březnu mě požádal o ruku, v květnu se narodila Petruška a 18.října byla svatba. Žádná veliká, jen osmnáct členů obou rodin.
Čeká nás třicet let společného života a já mám pro sebe toho nejlepšího parťáka pro život. Nelpím na jeho pozornosti a ani on na mojí. Právě proto jsme oba k sobě pozorní. Máme společně další dvě dcery a všem třem dcerám jsme dali volnost a svobodu, nevyžadujeme jejich pozornost a přesto jí máme. Milujeme je a víme, že oni to vědí. Nepotřebujeme jejich důkazy lásky, víme, že nás milují. Nepotřebujeme ubezpečení, že to tak je.

Už dlouho objevuji svět skrze vnímání lásky a pravdy a to se stalo i mou pracovní oblastí. Vlastně ani nepracuji, protože se v podstatě dělím s ostatními o to, co sama žiji, používám ve svém osobním životě. Oprostila jsem se od lpění na čemkoliv, přestala jsem se obklopovat lidmi, kteří žijí v roli oběti, protože to není má cesta. Pochopila jsem, že já sama tvořím svůj život, úplně ve všech jeho oblastech, a musela bych být naprostý blázen, abych si hmotnila nepohodlí. Stala jsem se paní svého času a svých možností. Nehraji žabomyší války s ostatními. Vyjevím svůj názor, svůj postoj a pokračuji ve svém vlastním životě.

Odměnou za mé pochopení souvislostí života je mi opravdové osobní i pracovní přátelství. Pochopila jsem, že jsem svědkem nevídané zkušenosti. Obklopila jsem se ženami, které jsou velice úspěšné a milují svůj život. Milují stejně jako já Boží podstatu, nalezly sebe a teď se staly i mou součástí. Je nás šest, tedy zatím..... Šest žen, které poznaly nenávist ostatních, závist, příkoří a díky tomu dnes žijí láskou. Je nás šest, které nezávidí, nehašteří, nepomlouvají, ale milují, pomáhají si a radují se ze společné cesty a zároveň z aktivit těch ostatních. Tato čistá vzájemnost je dar darů. Pochopila jsem, že i kdyby nic jiného se v mém životě nepodařilo, tak to, že se mi podařilo dát dohromady tento soulad mezi šesti ženami a jejich protějšky, je v tomto světě ten nejkrásnější dar. Jsme jedna druhé uchem i slovem, jsme připravené pomoci a přijímáme pomoc, tvoříme a hrajeme si ve společných i samostatných projektech a užíváme si společně strávené chvíle.


Děkuji Hance Mokré, Irence Brejchové, Petrušce Matuškové, Martince Šoltové, Ivance Kukačkové za nádherný, láskyplný čas tohoto života. Holky, je mi opravdovou ctí. Miluji vás...